Rok 2014 byl z mého pohledu prověrkou „vyspělosti“ Romů, schopnosti jejich sebeadaptace v dnešních podmínkách a využití možností nabízejících demokracie ke zlepšení svého postavení. Čtvrť století je dostatečný časový interval k tomu, abychom měli z čeho čerpat.
S politováním musím konstatovat, že 25 let života v demokracii, při všech možnostech, nám hodně ubralo a naše postavení se výrazně zhoršilo. V počátku jsme byli vyřazeni z pracovního procesu, ale nedovedli jsme pružně reagovat na pracovní trh a nevyužívali možností seberealizace, u mnohých chyběla finanční gramotnost a základy právního povědomí. Spokojili jsme se s bídou a naučili se v ní přežívat (nemám samozřejmě na mysli většinu Romů). To samozřejmě přispívá k nevraživosti vůči nám všem a snižuje možnosti jednotlivců hledajících lepší uplatnění.
Přetrvávající nízká úroveň vzdělanosti a nezájem o ní nás mezi jiným diskvalifikuje ze společenského života a odsouvá na její okraj. V poslední době se sice situace díky různým podpůrným programům mění, ale nárůst středoškoláků a vysokoškoláků není tak značný, aby posunul společenské hranice. Přitom ve vzdělanosti vidím lepší budoucnost našich rodin a dnešní rodiny si tohle uvědomují. Přesto rodičové nemotivují a nedohlíží na své děti, nehledají pro ně lepší budoucnost a co je horší, ani o tom nepřemýšlejí. Ke všemu se většinou vzdělaní Romové již necítí být Romy, nebo se za svou příslušnost stydí, čímž přestávají být motivačním prvkem v emancipaci pro méně vzdělané Romy a zároveň tvoří mezeru v celospolečenském pozitivním obraze romské národnostní menšiny, na co pak doplácejí ti z nás, kteří se snaží o „integraci“ (bydlení, zaměstnání atd.).
Postavení Romů se ještě výrazněji zhoršilo od roku 2008, když extrémisté začali pořádat protiromské demonstrace a lživou kampaní, za významné pomoci a podpory médií, strhávali veřejnost k nenávisti vůči nám. Demonstrace se konaly čím dál častěji a nenávist se z různých důvodů stupňovala, dokonce i u lidí, kterým se nacistická ideologie či jakékoliv rozdělování a rasismus příčí. Protiromská rétorika ovlivnila celou společnost a stala se i hlavním volebním tématem. Dobře uchopena značka „Rom“ zaručovala úspěch i pro bezprogramové politiky-strany. Na této vlně se například svezl i Okamura se svou partají.
Naproti tomu, ani hrozba a obava o holé životy, pravidelným zastrašováním a pokusy o lynče, jakým třeba čelili téměř rok duchcovští Romové, nepřiměla Romy k přehodnocení svých životních postojů a nevyburcovala v nich zájem o zapojení se do spolurozhodování o svých potřebách, či zlepšení a zkvalitnění svých životů. Dokonce se objevili případy, kdy svůj hlas a vlastní budoucnost prodali za pár drobných stranám, které jim následně stěžují život různými omezeními. Zajímavostí je třeba fakt, že v komunálních volbách do zastupitelstev uspěli náckové z DS SS i přes jejich kriminální minulost, a že se tak stalo právě v těch lokalitách, ve kterých intenzívně a dlouhodobě působí sdružení Konexe (Duchcov, Krupka), kde Romové mají významný volební potenciál a dlouhodobě čelili protiromským demonstracím. Kam tohle spěje, se dá odvodit z minulosti. Z tohoto příkladu vyplývá, že pokud sdružení působící lokálně nebude šířit mezi Romy základní právní povědomí a typovat lokální osobnosti, pracovat s komunitou a podporovat jejich emancipaci, jde o vyhozené peníze na jejich činnost, protože základním cílem činnosti sdružení je problémy eliminovat, řešit a ne je udržovat, aby bylo z čeho vykazovat činnost.
Z dnešního dění jasně plyne, že Romové si ani po 25 letech neuvědomují své možnosti. Připomínám, že nepíšu o všech, ani o většině. Jsou však lokality, kde je více koncentrovaných těch, co rezignovali nebo si myslí, že nemají předpoklady pro seberealizaci, případně je nemá kdo motivovat a pracovat s jejich intelektuálními možnostmi na růstu. Obvykle jsou to lokality, kde nezaměstnanost celkově dosahuje vysoké procenta a možností uplatnění se je zde méně. Právě v těchto lokalitách rovněž selhává „obec“, která buď brzdí, nebo si neví rady s rozvojem obce a vytvářením nových pracovních míst, které by zpětně přinášela peníze do obecní kasy (rozpočtové určení daní a kupní síla). Pro Romy to znamená ztrátu nároku na invalidní či starobní důchod, což je v případě nemoci či stáří znatelně zasáhne a budou odkázáni pouze na existenční minimum.
Do roku 2015 tedy Romům mimo zdraví, lásky a úspěchu přeji, aby si rodičové vzali k srdci,
že vzděláním budují lepší budoucnost pro své děti, které jim to ve stáří či nemoci vrátí jejich lepší budoucností. Zároveň přispějí k lepšímu obrazu nás všech a odbourají stud dnešních vzdělaných Romů za jejich příslušnost.
Miroslav Kováč
